Úvod

            Celý plán jet tajný závod vznikl mezi druhou a třetí ráno  někdy v lednu na oslavě DuffYho vyskytnutí v Kojeticích. Ťuhík mě začal přesvědčovat jaká je to super akce, jaká je tam perfektní kalbička atd. Nu což, mohla by to být fajn akce, vezmu Felch team a natrhneme DrŤuhu prdel. Co čert nechtěl, hned po oslavě mě sklátila mononukleóza (pro ty co nevědí – šest měsíců dieta, bez sportu, bez alkoholu) a když jsem střízlivý vyprávěl Felch teamu můj plán, zůstal jsem nepochopen, zřejmě v důsledku jiného mozkového naladění. Neshodli jsme se v termínu (sekli jsme se o měsíc) a myslelo se, že se jede Kamenice. Na vodu nemůžu, pít nemůžu, tak co bych dělal na Kamenici? Podal jsem tedy přihlášku do týmu snů a po úvodním martyriu jsem byl z tisícovek kandidátů vybrán právě já.

Před závodem

            Jsou určeni všichni členové týmu – Drhy, Ťuhík, Hovčus, Wemí a moje maličkost. Vybíráme paruky, přicházejí propozice, diskutujeme, v propozicích nehledáme místo cílového kempu. Datum odjezdu je určeno na pátek 23. 5. 2008, cca ve 20:00.

Pátek

            Přes den ještě finišuji seminárku, kterou mám odevzdat v úterý a najednou volá Ťuhík, že už  se bude vyjíždět. V pondělí začíná zápočtový týden, seminárka není hotová a přes víkend není prakticky šance něco udělat do školy – v duchu jsme si řekl „Chci se vidět“, popadnul batoh a vyrazil. Cesta do Práglu více méně v pohodě, z rádia Baby Punk,venku leje (kde budeme spát?), morálka na výši. Zastavujeme v Letňanech, všude nám zavírají před nosem, ale nakonec jsme sehnali slušné jídlo. Jdeme do kina – Indiana Jones a Království křišťálové lebky. Zážitek trochu zkazil pán u kasy, když nám nechtěl prodat pět studentských lístků na jeden ISIC, ale jinak to bylo dobré (tedy dobré, nejhorší z filmů o Jonesovi, ale pořád zatraceně dobrej film. Plus reklama na začátku na holící strojek byla luxusní). Hláška z filmu „Třikrát se propadne“ se stala naším cestovatelským mottem, když Drhy vybíral cestu polem-nepolem (tundrou, lesem, bažinami, pouští,...). Dále už jen nákup jídla a jedem hledat kde přespat. Vyhrává Trója. Ještě více méně zprovozníme internet a s vyhlídkou tříhodinového spánku usínáme.

Sobota

            Ťuhík si už tak krátký spánek ještě zkrátil, když ráno předvedl naprosto ukázkový SBCH syndrom (srát blejt chcát, ne nutně v tomto pořadí). Ťuhík zřejmě vyloučil i veškerý pigment, protože dostal barvu jak ředitel vápenky. Chvíli zvažujeme, jestli ho nenecháme napospas divoké zvěři, ale nakonec zůstává s námi. Barva se mu vrátila až někdy k večeru. Přejíždíme k pumpě, odkud budeme mít snad nejlepší rozjezd. Přichází SMS s GPS souřadnicemi. Vytahujeme notebook, chvíli chytáme signál a reinstalujeme ovladače, ale nakonec se podařilo umístění zjistit – Tuchlovice. Cestou přichází SMS od jednoho z organizátorů, že se vsadil, že tam budeme první. No, nebyli jsme, ale i tak si nás všichni fotí. Copak ještě nikdy neviděli Jackson Five? Dostáváme informace, že nejdelší přejezd bude asi 70 km, a máme se dívat okolo. Prozkoumáváme okolí, ale nikde nic. Ale alespoň tím úspěšně mateme soupeře. Po chvíli ale zprávu v morseovce rozluštíme a míříme k rybníku mezi Požáry a Písky. První úkol – jízda na lodi. V týmu vodáci, byla to brnkačka. Získáváme číslo a další šífru. Písmena divně přeházena to se musí nějak složit. Zkoušíme různé klasické origami – jeřáb, kostka, diamant, kudlanka. Stále nic. Zkoušíme nebe peklo ráj – Heuréka! Jedeme na Hrad Krašov. Úkol – střelit vzduchovkou letící balónky... no nic moc, máme jen deset bodů, ale číslo jsme získali. Prohlédneme si hrad dáváme se do luštění. Šifra dala zabrat, ale nakonec jsme ji s pomocí přítele na telefonu rozlouskli (Nahrazení kombinací v Macháčkovi se sedmičkou písmeny). Jedeme do Mladotic. Úkol: Jízda v dodávce, která je řízena ze střechy. Trháme rekord, máme číslo a dostáváme nejhorší šifru celé hry. Text rozepsaný do řádků a ke každému řádku číslo. Řešíme půl hodiny, hodinu a stále nic. Dostavují se deprese, záchvaty, pocity ospalosti,  pokusy o roztrhnutí obálky a sebevraždu. Nakonec s použitím pokročilé matematiky odhalujeme smysl posunu řádků a vyrážíme do Tisu u Blatna. Morálka je velmi nízko. Šéf týmu Drhy proto vybírá „stmelovací cestu“, která více než cokoliv jiného připomíná Jonesovské „Třikrát se propadne“ kombinované s Rallye Paříž-Dakar v období přemnožených lam Guanako. Posíleni tímto vskutku expedičním zážitkem se vrháme do dalšího úkolu – řídit dodávku pomocí 4 kamer. Nějak se nám to nevyvedlo (asi měl navigovat řidiče pouze jeden člověk pomocí 4 obrazovek a ne 4 lidi každý pomocí své obrazovky) a tak musíme zjišťovat číslo partyzánským způsobem. Šifra je jednoduchá, musíme najít jméno filmu pomocí citátu. S pomocí všemocného ufonského internetu je šifra zakrátko vyřešena. Jedeme do Nového Boru. Tady jdeme poslepu po provázku ve sněžné slepotě. Šifra je ale opravdu pekelná. Nakonec ji ale máme – T9. Mezitím zkoušíme určit i polohu posledního kempu pomocí čísel – poloměrů kružnic. Škoda jen, že bychom potřebovali buď metrové kružítko nebo desetkrát menší mapu. Jedeme do předposledního kempu – Obříství. Zde nás čeká jízda na raftu s jedním pádlem, opět brnkačka, začínáme ale trochu nestíhat. Šifru řeší Ťuhík v rekordním čase se slovy „Na tohle čekám od té doby co jezdím tajňák“. Jedná se o „šikmou šifru“, která je mi stále záhadou. Míříme na Čertovy hlavy. Úkolem zde je střelba z kuše, ale největším problémem je na Čertovy hlavy vyběhnout (nestíháme). Není čas, trháme obálky a jedeme na Jachtu. Tedy kemp Jachta u Mácháče. Stíháme vše v limitu, žádná penalizace (dojíždíme tuším čtvrtí). Dostáváme večeři (guláš a těstoviny), já dopisuji seminárku, zbytek týmu začíná pít.

            Následuje vysvětlení šifer a vyhlášení. V kilometrech jsme druzí, ti první nás trhli o 4 kilometry, které, nechápu kde, ušetřili. Když organizátoři vyhlašují od posledního místa, roste naše napětí. Desátí - nic, pátí – nic, třetí – nic. Teď se rozhodne. Když bylo řečeno, kdo je druhý, ozval se jásot týmu který vyhrál. Škoda jen, že jsme to nebyli my. Druhé místo je také dobré. A na Wemího otázku, jestli si někdo pamatuje kdo byl druhý na měsíci, odpovídám ano, byl to Buzz Aldrin :). Párty pokračuje, já se odebírám spát.

Neděle

            Ráno vstáváme tak akorát na snídani a dokonce DrŤuh poprvé v historii vidí ostatní týmy ráno odjíždět. Sbalíme saky paky a tradá dom.

            No a co říci závěrem? Akce vydařená (až na tu šifru s posunem řádků), zápočty jsem taky dal takže výčitky nebyly, dávám 8/10.