Brigáda na Zbirohu 1
Plánovaný start po práci nám (Ťuhík+Dany+Sly), na rozdíl od
všech ostatních (Kejml+Bětka+Chóďa, Matouch+Pavča+Matouchova ségra, Píča),
nevyšel. Sly musel ještě s psovou k veterinářovi. V kolik přesně
jsme vyjeli nevím, ale ve čtvrt na osm jsme se už blížili k Lovosicím. No
možná spíš vzdalovali od Ústí.
Cesta to byla veselá. Za rytmu Schmitzerovy Prdele a dalších lovesongů jsme těsně před začátkem promítání dorazili do podzámčí. Ani lístek za 60,- Kč nás neodradil od shlédnutí skvělé černé komedie s výbornými ksichty (rozuměj herci) a trefnými hláškami Jedna ruka netleská. Při jedné ze svých častých cest ke kouzelnému výčepnímu okénku jsme zjistili, že ostatní sedí před kinem. Bylo jim líto dávat tolik peněz za půlku filmu. Chápu. I oni věděli jak ty peníze rozumněji využít.
Po skončení filmu jsme se přesunuli do Bufala, tamního nonstop podniku pro pochybné existence. A to i přes moje a Drhyho naléhání, že půjdeme radši spát. Nakonec jsme tam vydrželi poměrně dlouho. Pravda, neobešlo se to bez reptání, ale…
Po budíčku, něco málo po desáté hodině, a snídani nám Drhy rozdělil práci. Bohužel pro mě nenašel bič, takže jsem musel též přiložit ruku k dílu. Tentokrát moje „TEĎ!“ nepomohlo.
Jedna skupina čistila jakousi skálu, kameny a bordelem obklopenou. Ten pak po schodech sváželi na hromadu. Dámy mrštně házely lopatou a pánové běhali po chodech místy jistě porušujíc pravidla bezpečného provozu. Naštěstí jediný Mrazíkův karambol se obešel bez zranění a dalších následků na hmotných statcích. Druhá sice méně mrštnější, ale zato silnější skupina, trávila den přesouváním šutrů z velkého nádvoří do kontejneru.
Po obědě, který z části zaplatil pan Pácha, majitel, jsme se vydrápali zpět do kopce na zámek. Pracovat se nám s plnýma břichama moc nechtělo, ale přece neodejdeme od rozdělaného. Když jsme okolo sedmé hodiny končili, nechali jsme po vzoru starých umělců jednu nepatnou chybičku. Tou byl kameny naplněný a nevyložený přívěs od traktoru na nádvoří. A po práci legraci. Plánovaná jenomvečeře se zvrhla v mohutnou pitku. A opět jsme odcházeli hodně pozdě. Nepamatuje si někdo v kolik to bylo?
V neděli jsme drželi svátek. Dlouho jsme spali a nepracovali jsme. Také jsme si vyrazili na prohlídku zámku. Když už to máme tak blízko. Bylo to nádherné. A prý to bude ještě lepší. Asi budeme muset ještě přijet na nějakou briošku aby to bylo brzo.
A vy co jste tam nebyli s námi, tak litujte. Sice jsme tvrdě a dlouho makali, ale stálo to rozhodně za to. Pěkně jsme se pobavili a to i při práci. Koukněte na fotky a zalezte si pobrečet někam do rohu.